1. Rozhovor – MUŽ U BRÁNY XIANSKÉHO CHRÁMU
Lara: „Prosím si za prominutí, pokud jste se mi tímto snažil jen otevřít dveře.“
Muž: „Cha, cha, cha. Se samopalem na mém kroužku na klíče.“
Lara: „Ale teď už ne, takže prosím.“
Muž: „Kupodivu… se nechováte, jako byste měla zrovna mnišskou krev.“
Lara: „Chápu to tak, že to „kupodivu“ je moje plus. Takže mi vyhovte ohledně té dýky. Dlužila bych Vám jinak život.“
Muž: „Tyto dveře čekají na toho pravého, který přijde v ten pravý čas. A pak ostří dýky poctí srdce toho, kdo věří. Takže pokud se taky nezavážete slibem oddanosti…“
Lara: „A to jak?“
Muž: „Na hříchy a štěstí Marca Bartoliho!“ /pozvedne láhev jedu, napije se a zemře/
Lara: „Takže zatím ještě ne…“ /odchází od dveří k notebooku od muže a zkoumá jeho obsah/ „Aha! Gianni Bartoli! Via Caravelli, Benátky!“
2. Rozhovor – V PODPALUBÍ
Fabio: „Mně nedělá starosti můj úkol… – možná ho spolkl odliv… možná, že Gianni tehdy nikdy… já nevím… já jen, že z jeho hrobu nevzešlo nic, jak my říkáme „podstatného“ . Všechno je to hrozně zajímavé – ale ano, jsem si tím jistý, věř mi – ale už to není úplně jako dřív, ne?“
Marco: „Jednou dostaneš na svůj jazyk pokutu za nedovolenou rychlost, Fabio.“
Fabio: „Je to jen pocit v žaludku, ale mooožná bys měl hledat jinde…“
Marco: „To je tvá víra tak křehká?!.“ /Fabio se kroutí bolestí!
Marco: „Klid, dýchej z hluboka. Žaludek, Fabio, jde pouze dvěma směry – dovnitř a ven. – Možná přímý, ale ne osvícený… Když můj otec odešel, když jsem byl malý, řekl mi, že je osvícený. Volalo ho něco mocnějšího, než je pud. Měl Seraph – ale on sám byl pouze učedníkem v tomto plánu. Jeho smrt vytýčila cestu, kterou měl najít jediný člověk – jeho syn. Chápeš? Měj víru Fabio, a ne bolení břicha. Hledáme na správném místě!“
Fabio: „Já to vím. Věřím tomu, Marco.“
/Lara začne šplhat po žebříku do pilotní kabiny./
Marco: „Erosi, už jsi… opravil to potrubí?“
Eros: „Sí!“
3. Rozhovor – ROZHOVOR S MNICHEM CHANEM
Lara slyší hlasy.
Marco: „Krev nebo odpovědi, mně na tom nezáleží. Měl by vycedit od každého trochu!“
Marcovi kumpáni: „Ok Marco, je fajn, že jsi s námi na palubě.“ /údery a úpění/
„Co chceš? Třeba propíchnout břicho? Řekni kde v klášteře máme hledat! Hej, bratře!“
Po Lařiném vypořádání se s kumpány:
Mnich Chan: „Ach, tak ty k nim nepatříš.“
Lara: „Vy jste mnich?“
Mnich Chan: „Bratr Chan Barkhang. Přišla sis pro mě! Viděl jsem, jak mě obklopuje jasné světlo. „
Lara: „To byla střelba. Myslím, že si vzala spíše ty ostatní.“
Mnich Chan: „Ale ty jsi můj průvodce! Průvodce na mé cestě do další inkarnace. Mé dny už jsou sečteny, je to tak?„
Lara: „Co tady děláte s Marcem Bartolim?“
Mnich Chan: „Nic! Já jsem vedl správný život! – Tady – kvůli důvtipům zakořeněným jen v nezbytném zlu… tak jako můj otec přede mnou, který nechal odpálit a potopit Gianniho loď. Tady, v hloubi těchto vod. Teď jsem tady já – byl jsem tady já. Abych zabránil jeho synovi ukrást Seraph!“
Lara: „Seraph?“
Mnich Chan: „Ty neznáš mou životní práci dobře! Určitě nejsi jedna z nich?“
Lara: „Své pohádkové dny už mají dávno za sebou.“
Mnich Chan: „Chtějí Seraph aby se dostali k nebezpečnému pokladu, který máme uložený v našem klášteře v Tibetu. Nemáme k němu klíč již několik století. O doby, co ho ukradli nějací pitomí tuláci. Spoléháme se pouze na očistné modlitby, abychom ho dokázali zkrotit. Pak ho získal ten okultista, Gianni Bartoli. Ty problémy. Vdech znovu život prastaré víře. Toho nezastaví sebevíc klonících se hlav. A nyní je to zas tady – Marco Bartoli, nakažený šílenstvím. Má vášnivou mysl, ale ještě nemá dostatek síly, aby ji uspokojil. Tak tedy znovu saháme po zbrani.“
Lara: „Pravý likvidátor zla.“
Mnich Chan: „Kam mě asi dovedeš? Myslím, že to pro mne bude dlouhá zastávka. Řekl bych, že změna je dobrá. I odpočinek je dobrý. Uf, ten opravdu potřebuji.“
4. Rozhovor – PO PŘEPADENÍ
Lara po přepadení v jejich domě, když se právě chystá svléknout se a jít do sprchy:
Lara: „Nemyslíš, že jsi už viděl dost?“