1. Rozhovor – INTRO
Larson: „Co by měl člověk udělat pro to, aby si získal tvou pozornost?“
Lara: „Těžko říct, ale zdá se, že tobě se to daří.“
Larson: „Skvělé! Ačkoliv já nejsem ten, kdo tě shání.“
Lara: „Ne?“
Larson: „Neee. To paní Jacquelina Natla. Z Natla’s Technologies. Vždyť víš… vše od ni je jasné, krásné…“
Natla: „Buď už zticha, Larsone!“
Larson: „Ano, madam.“
Natla: „Tento pohled si vychutnejte, Laro. Začíná vaší peněžence už kručet v žaludku?“
Lara: „Je mi líto, ale vše dělám jen pro potěšení.“
Natla: „V tom případě se vám bude líbit velký park – Peru. Jsou tam rozsáhlá pohoří, která zatím nikdo nezdolal, příkré ledové stěny, skalnaté útesy, prudké poryvy větru… a tato malá věcička – prastarý artefakt s tajemnými schopnostmi, jenž je uložen v neobjevené hrobce vládce Qualopece. A o ten mi jde. Mohla byste zítra odjet. Máte zítra čas?“
Lara: /úsměv/
2. Rozhovor – SETKÁNÍ LARY S LARSONEM U JEZERA
Lara: „Tak, teď máš mou úplnou pozornost, ačkoliv si nejsem jistá, jestli já mám tu tvou. Haló?!“
Larson: „Stejně tě sakra dostanu!“
Lara: „Samozřejmě!“
Larson: „Tebe a ten tvůj uslintaný kousek Scionu! Chceš si ho nechat pro sebe, co? Tak já ti ho strčím přímo…“
Lara: „Počkej, mluvíme zde o tomto artefaktu?“
Larson: „Sakra. To teda jo. Hned…“
Lara: „Zadrž! Omlouvám se. Tenhle kousek říkáš? A kde je tedy zbytek?“
Larson: „Paní Natla na hledání dalších částí nasadila Pierra DuPonta.“
Lara: „A to kde?“
Larson: „Pche! Jemu nestačíš!“
Lara: „Myslíš si, že mě tímhle tlacháním zdržuješ??“
Larson: „Nevím, kam ho ty jeho žabomyší nožičky nesou. Na to se budeš muset zeptat paní Natly.“
…Larson se pokusil využít situace a chopit se zpět své zbraně, ale Lara mu to překazila dobře načasovaným kopem, načež se Larson zhroutil k zemi do bezvědomí…
Lara: „Děkuji, zeptám.“
3. Rozhovor – OBJEVENÍ DENÍKU
Lara si to namíří do Ameriky, přímo do sídla firmy Natla’s Technologies, kde Natlinu kancelář obrátí vzhůru nohama a objeví tam její deník, z něhož čte následující:
„Po přestupu sem, do letohrádku Sv. Francise, mne mučí nová pokušení. Mezi mými bratry – společníky se povídá, že pod naším chrámem je pohřbeno tělo Tihocana, jednoho z oněch tří bájných vládců ztraceného kontinentu, Atlantidy, a že u něj leží jeho díl atlantského Scionu, medailonu, jenž byl rozdělen mezi tyto tři panovníky a který ovládá ohromnou sílu. Sílu, která předčí moc samotného Stvořitele. Svrbí mě prsty, vida možnosti ležící tak blízko mé smrtelné duši… Každého večera ze sebe snažím vytlouci takové představy, ale je to skutečně těžká zkouška.“
Poté se Lara vydává do Říma, do letohrádku Sv. Francise a zjišťuje, že Pierre má zřejmě stejnou cestu…
„Pierre, ty čuně…“
4. Rozhovor – V HROBCE TIHOCANA
„Zde leží Tihocan, jeden ze dvou právoplatných vládců Atlantidy, který se i po prokletí kontinentu snažil vytrvat ve své vládě, zde, v těchto nehostinných končinách. Zemřel bez potomstva a jeho vědomosti tedy neměly dědice. Shlížej na nás laskavě, Tihocane…“
5. Rozhovor – PŘEPADENÍ V ZÁVĚRU EGYPTA
Plešatý muž: „Zavři oči a něco si přej.“
Kovboj: „Howdy.“
Lara: „Dobrej.“
Natla: „Takže Larsona jsi nechala ležet v prachu?“
Lara: „Dalo by se to tak říct.“
Natla: „No, tvá sváteční vzpoura je u konce. Je na čase, abys vrátila to, co jsi mi ukradla.“
Plešatý muž: „Zkusíme chlebník.“
Natla: „Nuže, zabijte ji“ – „Vy pitomci!“
Lara se tajně vkrade do Natliny lodě. Muži sice uslyší šplouchnutí, ale Laru naštěstí nezahlédnou.
Plešatý muž: „Co to sakra bylo?“
Chlapec: „Co?“
Plešatý muž: „Támhleto!“
Chlapec: „Asi jen ryba.“
Plešatý muž: „To tedy byla pořádná ryba, chlapče.“
Chlapec: „Člověče, musíš se už naučit vypnout! Jdu dovnitř. Jdeš taky?“
Lara se ukryje v kajutě, kde přečká noc a ráno ihned zmizí.
1. hlas: „Opatrně.“
2. hlas: „Už je tady!“
Natla: „Už jste připraveni?“
6. Rozhovor – SOUD
Natla: „Tohle nemůžete!“
Qualopec: „Odsuzujeme tě Natlo z Atlantidy, za tvé zločiny. Za hrubé zneužití naši moci a za to, že jsi nás okradla o náš…“
Natla: „Nemůžete, já…“
Qualopec: „Porušení volné dohody, která vládne našemu lidu a zaručuje mu bezpečí, a za napadení Tihocana a mne samotného NAŠÍ armádou, NAŠIMI bojovníky, které jsi vyhnala z NAŠÍ pyramidy, abys mohla tu pyramidu a její tvůrčí sílu požít ke své vlastní šílené destrukci.“
Natla: „Šílené? Podívejte se na sebe! Žádný z vás nemá v hlavě ani kapku vynalézavosti! Budižkničemové!“
Qualopec: „Prostě to udělejme.“
Natla: „Tihocane!“
Tihocan: „Používala jsi posvátné místo jako zdroj vlastního potěšení, jako nějakou šílenou továrnu.“
Natla: „To jsou ti, jenž přežijí, nová generace!“
Tihocan: „Teď už jen hromady mrtvých. A ty… tebe zamkneme v prázdnotě. Tvé cévy, srdce, nohy i ten nemocný mozek naplní zmrzlá krev. Pozdrav svůj věčný nepokoj, Natlo!“
Natla: „Vy taky nedojdete pokoje, ani ten váš zatracený kontinent Atlantida!!!“
7. Rozhovor – SETKÁNÍ LARY S NATLOU V ATLANTIDĚ
Laru udeří blesk. Poté, co se vzpamatuje, spatří Natlu.
Natla: „Zase zpátky?“
Lara: „A ty? Předpokládám, že k opětovnému slavnostnímu zahájení.“
Natla: „Evoluce už je dlouho ve vyjetých kolejích, přírodní výběr nikdy nebyl v horším stavu. Když budeme vyvážet čerstvé maso, znovu podnítíme boj o teritorium, posílíme nás a posuneme nás kupředu. Dokonce stvoříme novou rasu.“
Lara: „Takže nějaký druh vývoje na steroidech?“
Natla: „Nakopnutí kupředu. Ti idiotové Qualopec a Tihocan ničemu nerozuměli. Zánik Atlantidy zasáhl rasu a smetl ji na samý počátek boje o přežití. To by se nemělo stávat.“
Lara: „Nebo tohle.“
PC : „Líhnutí bude zahájeno za 15 sekund.“
Natla: „Je příliš pozdě cokoli rušit.“
Lara: „Ne bez samotného jádra operace…“
Natla: „Ne! Ááá…..“